Konzervace vlhkého drceného kukuřičného zrna

Silážování vlhkého mechanicky upraveného vlhkého zrna, ať už mačkaného nebo hrubě šrotovaného, je v současné době běžnější než dělená sklizeň kukuřice „LKS“ nebo „CCM“. Průměrná vlhkost kukuřičného zrna se pohybuje na úrovni 30-35 %. Koncentrace energie v sušině je 9-9,2 MJ NEL. Konzervované vlhké zrno kukuřice může mít až 98 % stravitelnost. Proto je vhodné i pro výkrm prasat, vysokoužitkové dojnice a intenzívní výkrm skotu. Vlhké kukuřičné zrno je nutné zkrmovat ve formě TMR, aby díky vysoké chutnosti nedocházelo k selektivnímu příjmu a narušení rovnováhy krmné dávky. Do krmné dávky je možné zařadit 3-7 kg silážovaného zrna na den. Z ekonomického hlediska je metoda konzervace vlhkého kukuřičného zrna cestou ke snížení nákladů na výrobu krmiv, protože není vyžadováno dosoušení a zároveň má kukuřice až o 50-100 % vyšší výnos z hektaru než tradiční obiloviny. Při silážování se snižuje vliv nepříznivého počasí při sklizni a prodlužuje se doba sklizně kukuřice. Vytváří se předpoklady pro sklizeň kukuřičného zrna i v netradičních oblastech, a to i v oblastech s nadmořskou výškou 500 m nad mořem. Dochází k vyřazení zpracovatelské organizace z výroby krmných směsí a tím ke snížení nákladů na výrobu krmné směsi. Stejně tak se snižuje náročnost na skladovací prostory. Krmivo je chutné a zvířata ho ráda přijímají. V porovnání se suchým zrnem má vlhké zrno vyšší výživnou hodnotu a vyšší stravitelnost organické hmoty. Silážováním se zvyšuje využití rozpustného dusíku celé krmné dávky a zlepšuje se struktura směsné krmné dávky.

Při silážování vlhkého mechanicky upraveného zrna se kukuřice sklízí při sušině 60 – 65 %. Nejlepší doba sklizně vzhledem k práci sklízecí mlátičky a optimálního výkonu mechanického zařízení k úpravě zrna je sušina 63-65 %. Na kukuřičném zrnu se při 40% vlhkosti začíná tvořit černá tečka a z mačkaného materiálu se vytvoří hrouda. V silážovaném mačkaném zrnu kukuřice při sušině 63,5 % dochází dostatečně rychle k poklesu hodnoty pH na úroveň 3,75, přičemž titrační kyselost bývá menší než 1 000 mg KOH. Obsah kvasných kyselin v sušině se pohybuje v rozmezí 1-2,5 %, což je 2-3x méně než u „LKS“. Z tohoto důvodu je nezbytné redukovanou fermentaci stabilizovat chemickým přípravkem na bázi organických kyselin, který obsahuje kyselinu mravenčí, kyselinu propionovou, mravenčan amonný a vodu. Jinak hrozí destabilizace vlivem kvasinek a plísní a to i při nízké hodnotě pH. S narůstající sušinou je potřeba zvyšovat dávku přípravku nebo aplikovat chemický konzervant s vyšším procentickým zastoupením kyseliny propionové, která zvyšuje účinek proti plísním. Pokud je obsah sušiny vyšší než 65 %, musí být všechna zrna dostatečně narušena a následně homogenně ošetřena silážním aditivem. Pro zajištění rovnoměrné aplikace konzervantu při sušině zrna 65-70 % je vhodné přidat do silážované hmoty vodu v požadovaném množství, aby ji zrna absorbovala i s konzervantem. Při snížení sušiny po aplikaci vody na sušinu 60 % nemá silážované zrno při odběru siláže tendenci se sesypávat ze stěny. Při sušině 60-64 % není nutné vodu do silážované hmoty přidávat. Při obsahu sušiny 71 % a více se nedoporučuje siláž z mačkaného zrna vyrábět a je lepší zrno dosušit.

Při konzervaci mačkaného zrna je možné použít biologické inokulanty na posílení aerobní stability. Jedná se o homofermentativní kmeny bakterií mléčného kvašení a kmeny heterofermentativní jako Lactobacillus buchneri a Propionibacterium freudenreichii spp. Shermani. Pokud je hmota konzervována při vyšší sušině, nemusí bakterie vůbec začít působit. Pokud zahájí svou činnost až při vlastním zkrmování siláže, mohou způsobit acidózu bachoru. Z tohoto pohledu má optimální obsah sušiny zvláštní technologický význam.
Dusání a zatížení hmoty je velmi důležité, hlavně pokud je obsah sušiny silážní hmoty u vlhkého zrna vyšší než 65 %. U takové hmoty musí být všechna zrna dostatečně narušena a následně homogenně ošetřena silážním aditivem. Nedostatečné narušení hmoty znemožňuje vytlačení vzduchu a dochází k snižování vlastní produkční účinnosti. Nedostatečné dusání je příčinou oxidačních a mikrobiálních procesů a snížené aerobní stability. S klesajícím stupněm dusání se zvyšuje hloubka pronikání vzduchu do siláže a provzdušněná hmota je pak zdrojem plísní, ze kterého se šíří do ostatních částí. Mikrobiálně znehodnocená siláž poškozuje celou krmnou dávku a jen obtížně se dekontaminuje. Dusání má zásadní vliv na kvalitu fermentačního procesu, úroveň ztrát, tepelné poškození a hygienickou jakost siláží.

Ošetřené mačkané zrno je možné zasilážovat do menších silážních žlabů s dokonalým odvodným systémem, do věžových sil nebo do PE vaků. Lisování siláží do PE vaků je nejmodernější technologií, která představuje ideální prostředí pro úspěšnou fermentaci. Při technologii silážování do vaků je lisovaná hmota neprodyšně uzavřena již za několik hodin a dává lepší záruku výsledné kvality siláží. Lisování při plnění vaku musí být maximální. Nesmí docházet ke vzniku hrbů a vzduchových kapes. Konec vaku je třeba pečlivě uzavřít, aby nedošlo k průniku vzduchu. Průměr vaku je nutné volit podle počtu krmených zvířat. Pro tuto technologii se doporučuje používat chemických konzervačních prostředků v závislosti na obsahu sušiny. V okolí silážního vaku musí být udržován pořádek a po odběru hmoty se vak znovu zakryje plachtou a zatíží, aby nedocházelo k průniku vody a vzduchu do silážované hmoty.
Zlepšení aerobní stability kukuřičných siláží můžeme dosáhnout dodržováním technologických zásad a inhibicí kvasinek a plísní pomocí organických kyselin nebo biologických inokulantů, které produkují kyselinu propionovou nebo octovou. Tyto těkavé kyseliny se podílejí na potlačení sekundární fermentace a mají částečně fungistatické vlastnosti. Bakteriální inokulanty pro konzervaci mechanicky upraveného vlhkého kukuřičného zrna zpravidla obsahují kromě homofermentativních kmenů bakterií mléčného kvašení pro posílení aerobní stability i kmeny heterofermentativní. Velká pozornost se věnuje biologickým inokulantům s obsahem Lactobacillus brevis a buchneri. Lactobacillus buchneri je nejrozšířenější a nejpoužívanější heterofermentativní kmen se schopností produkce kyseliny octové a propionové v primárním fermentačním procesu.

Aplikace chemických protiplísňových konzervantů na bázi kyseliny propionové, které blokují rozvoj nežádoucí aerobní mikroflóry, má spíše preventivní než léčebný význam.
Silážní přípravky zlepšují fermentační proces a tím zajišťují vyšší kvalitu siláží. Při použití silážních aditiv dochází ke zlepšení kvality siláže minimálně o 1 jakostní třídu. Přídavek silážních aditiv se projevuje ve zlepšení stravitelnosti organických živin o 3-4 %. V siláži je uchována o 0,5-0,6 MJ/kg sušiny vyšší koncentrace energie díky příznivějšímu obsahu a poměru kvasných kyselin. Dochází k lepší mikrobiální syntéze proteinu a zvýšení krmné hodnoty. Při nižší hodnotě pH se zrychlí chemická hydrolýza některých polysacharidů a tím může u siláží dojít ke snížení obsahu vlákniny a to až o 6 %. Další přínos spočívá i ve zlepšení chutnosti krmiva a v jeho lepším příjmu a následném využití zvířaty. Inokulanty i mikrobiálně enzymatická aditiva na rozdíl od chemických konzervačních přípravků omezují tvorbu a odtok silážních šťáv, ve kterých odchází nejrozpustnější a nejstravitelnější složky zejména energetického charakteru, popelovin a biologicky aktivních látek. K největšímu snížení odtoku silážních šťáv dochází v prvních pěti dnech fermentace.

Použití silážních aditiv může představovat zvýšení nákladů na výrobu 1 tuny siláže o 5-20 %.
Probiotické přípravky však mají vysokou návratnost ve formě vynikající krmné hodnoty a dobré stravitelnosti siláže. Zlepšení hygienické jakosti a produkční účinnosti siláží je přínos ekonomicky v podstatě nevyčíslitelný.